Kaple sv. Františka Serafinského

Kaple, která stojí na návsi a dá se říci že i ve středu obce, byla stavěna v letech 1898 - 1902 za obnos 1868 K 44 h. V roce 1902 byli práce přerušeny. Dokončena byla až roku 1905 nákladem 1542 K 98 h a v tomto roce byla také vysvěcena. O rok později, tedy r. 1906 byly dokončeny vnitřní malby kaple.
V roce 1942 bylo německou branou mocí nařízeno sejmutí zvonu z kaple a jeho odevzdání do sběru. Zvon se v kapli znovu rozezněl až v roce 1947. Pokud by jste ho někdy viděli, našli by jste na něm vylitý nápis:

                                             „ Láska dala, válka vzala,
                                                láska znovu darovala.
                                                         L.P. 1947
                                         v Suchém Vrbném u Č. Budějovic“.

V roce 1988 proběhla velká oprava kaple, na jejímž stavu se značně podepsal nezájem. Byla sejmuta střešní krytina, malovaný strop zničený zatékající vodou musel být stržen a nahrazen novým do I nosníků. Obvodové zdivo bylo staženo věncem. Zetlelé krovy byly nahrazeny novými a byla položena nová střešní krytina z tašek bobrovek. Venkovní omítky byly opraveny. Tato oprava stála 36 000 Kč, kdy 20 000 Kč obec obdržela dotaci od ONV. V roce 1989 se pokračovalo s opravami vnitřních prostor nákladem 20 000 Kč. Byly omítnuty vnitřní stěny a nový strop, provedeny malby. Byla zabetonována nová podlaha.
V roce 1997 byly restaurovány a opraveny věžní hodiny s příslušenstvím, včetně zlacení ciferníků a rafiček pro kostel.
Čelo kaple je osazeno oltářem s obrazem sv. Františka Serafínského. Právě podle něj nese kaple název. V nikách po stranách oltáře jsou na pseudogotických konzolách umístěny sochy Panny Marie a Ježíše Krista v životní velikosti. Jsou vysochány ze zaklížených bloků lipového dřeva. Sochy a konzole jsou polychromovány olejovými barvami na klihokřídovém podkladě a v některých partiích opatřeny bronzem. Panna Marie, po pravé straně oltáře, držív ruce lilii, což je atribut čistoty a pravou rukou ukazuje na plamenné srdce. Ježíš Kristus, po levé straně oltáře, pravou rukou směřuje v mírném gestu vstřícnosti a levá ruka ukazuje na srdce, v jehož vrcholku je křížek. Obě sochy byly v roce 2000 restaurovány.

Vysvěcení kaple v obci Věšíně r. 1905, 26./11.

V obci Věšíně zřídil a postavil spolek pěknou kapli na zakoupeném pozemku č. p. 57 ve Věšíně. Povolení ke stavbě té udělil předsedovi spolku toho obecní úřad ve Věšíně dne 15. dubna r. 1898 na jeho žádost podanou k tomu účeli od něho dne 10. března 1898. Obecní výbor zakoupil místo (zahrádku tu) pro kapli od manželů Matějkových čp. 1.[1]

Kaple ta je uvnitř dlouhá 10,90 met. a široká 5,60 m.

Zástupci obce Věšína zavázali se reversem ze dne 29. června 1905 dle usnešení obec. výboru kapli udržovati a opatřiti všemi kostelními potřebami, kterých při službách B(ožích). jest potřeba na útraty obce samé.

Ve Věšíně dne 29. června 1905.

Fous Petr, výbor Starosta:

Frt. Melichar, (výbor) Frt. Blažek

Frt. Polák, (výbor) Mat. Blažek, radní

Mat. Milec, (výbor) Frt. Jeníček, radní

Revers schválen ve schůzi okres. zastupitelstva Březnického pod čís. 1021/1905 dne 10. srpna 1905 odbývané.

Z okres. výboru dne 10. srpna 1905.

Starosta: Jos. Novotný

Jos. Havlíček, člen okr. výboru

Jos. Kučera, člen okr. výboru.

V r. 1897 svolána byla valná hromada občanů ve Věšíně a usneseno postaviti na návsi kapli a zvolen výkonný výbor, který se pak všemožně staral, by kaple na památku 50letého jubilea Jeho Veličenstva cís. a krále Františka Jos. I. postavená byla.

Seznam milodarů:

Jeho Eminence p. kardinál arcib. Pražský Frt. de Paula hrabě ze Schönbornů[2] 15 000 cihel.
Důst. p. farář Staro-Rožmit. Linhart Pinter[3] 100 zl(atých). r(akouského). č(ísla).
Kontribučenský fond býval. panství Rožmit. k podané žádosti 20 zl. r. č.
Obec Věšín na penězích a v surovinách přispěla obnosem 1 974 zl. 8 kr(ejcarů). r. č.
Občané věšínští dílem hotově, dílem potahem, dílem řemeslnickou a nádenickou prací celkem 2 681 zl. r. č.

U některých osadníků činí příspěvek přes 50 zl.

Kaple vystavena a opatřena přiměřeným zvonem. V r. 1905 zřízen i nový pěkný mramorový oltář od firmy Cianni v Praze[4] za 300 korun a opatřen i pěkným novým obrazem sv. Frant. Seraf. od akademického malíře Förstera[5] z Prahy za 500 korun.

Nejdůst. Bisk. konsistoř udělila kapli té na žádost občanů a farního úřadu Staro-Rožmitálského ze dne 5. září 1905 č. u. 476, mešní licenci, aby v kapli té mohla časem a jednou neděli v roce (o pouti) sloužena býti mše sv. Licence ta udělena na 6 let pod čís. 8761 ze dne 24. října 1905.

První mše svatá v té kapli

Bisk. ordinariát udělil na žádost farního úřadu duchovnímu správci Staro-Rožmitálskému Jos. Bouše-ovi[6] plnomoc ku posvěcení kaple Věšínské. Posvěcení to vykonáno slavnostně dne 26. listopadu 1905, v neděli 24. po sv. Duchu. Velebný pán Frt. Roubík[7], jenž získal si nemalé zásluhy o kapli tu a konečné její posvěcení, měl při té příležitosti slavnostní kázání, a po vykonaném posvěcení kaple sloužil pak v ní duchovní správce a její světitel slavnou zpívanou mši sv. při kteréž školní dítky tamní školy pěkně a dojemně zpívaly.

Na žádost spolku pro zřízení kaple Věšínské daroval Jeho Eminence nejdůst. p. kardinál Pražský Lev Skrbenský z Hříště[8] kapli té nový stříbrný kalich již posvěcený v ceně 96 K, pak i pěknou albu s paličkovanými krajkami od sester sv. Karla Borom. z Řep[9] v ceně 26 korun (s cingulum a humeralem).

Zdroj: Liber rerum memorabilium Parochiae Vetero-Rosmitalensis, 1743–1989, fol. 115v – 116v.

Pro kapli Věšínskou

zhotoven byl nový kámen oltářní a zaplacen od tamního spolku obnosem 15 K. První pouť tam slavena 12. srpna 1906, t. j. v neděli X. po sv. Duchu. Týž spolek pro zřízení tamní kaple koupil pro tamní kapli působením vel. p. Františka Roubíka, kaplana Staro-Rožmitálského, 2 ornáty nové od Jos. Neškudly[10], bílý a červený v ceně à 56 K (ornát bílý stál 45 zl., červený 26 zl.). Také nový missal koupen za 27 zl. I také varhánky tam koupeny od p. řídícího z Hvožďan[11] za 45 zl. Občan Matějka Václav daroval působením vel. p. Roubíka pro tamní kapli sochu Srdce P. Ježíše 195 cm vysokou zhotovenou u firmy Krejčík v Praze za 160 zl. Kapli tu nechal spolek na zimu v říjnu 1906 vymalovat od akademického malíře Matouše z Prahy[12]. Vymalování stálo 1 000 K za práci. Přípravy a pohoštění stálo as 120 K. Nový rám kolem oltářního obrazu sv. Františka Xaver. (!) stál 200 K, truhláři dáno 30 K, a jiné ještě výlohy činily 10 K, takže stál celkem nový rám 240 K. Václav Matějka občan s manželkou Terezií[13] zakoupil také ještě mimo uvedenou sochu jedno barevné okno s obrazem sv. Václava za 200 K. Obrazy křížové cesty od prof. Kleina[14] od Pusteta[15] stály (papíry) 20 K. Jeden rám k obrazu křížové cesty stál 7 K, více přijde ještě za zasklení.

Zdroj: Liber rerum memorabilium Parochiae Vetero-Rosmitalensis, 1743–1989, fol. 117v – 118r.

(1928) Mši sv. v mešní kapli ve Věšíně sloužívali v létě ve všední dni ti kněží, kteří tam vyučovali náboženství: vel. p. Nový[16], vp. Turek[17] a pisatel těchto pamětí[18]. Školní děti třikráte v roce přistupovali v kapli k sv. přijímání po zpovědi, která slyšena byla ve škole. V neděli po Porcinkuli (první neděle v srpnu)[19] konána ve Věšíně pouť se mší sv. v kapli a kázáním před kaplí. Poslední páni řídící učitelé Jan Lukeš[20] a Antonín Hejnic[21] hráli při mši sv. věšínské na varhany.

Zdroj: Liber rerum memorabilium Parochiae Vetero-Rosmitalensis, 1743–1989, fol. 154r.

Mešní licence mají kaple:

v Záběhlé pro všechny dny v roce z 16. 10. 1930 č. 10 066 na 6 let (dopsáno 24. 6. 1937 č. 5207)
ve Věšíně pro všechny dny z 15. 6. 1933 č. 5220.
ve Voltuši pro všechny dny a slavnost poutní z 19. 10. 1933 č. 9513.

Zdroj: Liber rerum memorabilium Parochiae Vetero-Rosmitalensis, 1743–1989, fol. 165v.

[1] Vilém Matějka, rolník a hostinský ve Věšíně čp. 1 (* 9. 5. 1863, Věšín, † 27. 10. 1927, Věšín), s manželkou (od 23. 2. 1886) Annou Feltovou z Věšína čp. 15 (* 16. 7. 1864, Věšín, † ?).

[2] František de Paula, hrabě Schönborn-Buchheim-Wolfsthal (* 24. 1. 1844, Praha, † 25. 6. 1899, Sokolov), v letech 1885–1899 kníže-arcibiskup pražský, od roku 1889 kardinál; majitel velkostatku Rožmitál.

[3] Linhart Pinter (* 6. 11. 1837, Lhenice, † 20. 10. 1898, Starý Rožmitál), v letech 1884–1898 farář ve Starém Rožmitále, od roku 1897 okrskový vikář blatenského vikariátu.

[4] Giovanni Ciani (* 18. 3. 1847, Lestans, † 13. 4. 1926, Lestans), italský kamenický mistr a sochař, v letech 1875–1914 a krátce ještě po roce 1919 žijící a pracující v Praze, kam byl pozván architektem Josefem Zítkem. Jeho firma „G. C., dvorní sochařství a kamenictví“ se sídlem na Novém Městě se zabývala dovozem a zpracováním mramoru. Podílela se například na výzdobě Národního divadla, Národního muzea, dodávala náhrobky na Olšanské hřbitovy, zhotovila křtitelnici pro baziliku na Velehradě. Srov. Pavel VLČEK – Pavel ZAHRADNÍK a kol. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. 2., rozšířené a přepracované vydání. Praha, 2023, s. 135.

[5] Pravděpodobně Viktor Foerster (* 26. 8. 1867, Praha, † 9. 12. 1915, Praha – Podolí), malíř a mozaikář, mladší bratr hudebního skladatele, pedagoga a spisovatele Josefa Bohuslava Foerstera (1859–1951). Proslul především svými mozaikami a je pokládán za zakladatele této umělecké techniky u nás, kterou si osvojil v Itálii. Z jeho děl můžeme zmínit například mozaiky Madony na průčelí poutní baziliky na Hostýně, kostela Panny Marie Sněžné v Praze, Růženeckého kostela v Českých Budějovicích, Hlavy Krista na průčelí kostela Nejsvětější Trojice ve Lnářích či Veraikonu (Veroničina rouška s otiskem Kristovy tváře) na pomníku v děkanské zahradě v Pelhřimově a na náhrobku P. Jana Podlahy ve Stádlci.

[6] Josef Bouše (* 30. 5. 1851, Kladrubce, † 22. 7. 1917, Praha), v letech 1899–1912 farář ve Starém Rožmitále.

[7] František Roubík (* 1. 9. 1868, Leskovice, † 19. 2. 1940, Onšov), v letech 1892–1893 a 1899–1908 kaplan a v letech 1912–1928 farář (od roku 1921 osobní děkan) ve Starém Rožmitále.

[8] Lev, svobodný pán Skrbenský z Hříště (* 12. 6. 1863, Hukovice, † 24. 12. 1938, Dlouhá Loučka), v letech 1899–1916 kníže-arcibiskup pražský, 1916–1920 kníže-arcibiskup olomoucký, od roku 1901 kardinál.

[9] Domov Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského (boromejek) v Řepích (dnes Praha 6 – Řepy).

[10] Firma Josefa Neškudly sídlila v Jablonném nad Orlicí a věnovala se výrobě parament (bohoslužebná roucha a další kostelní textilie) a praporů.

[11] Nejspíše František Kodl, který byl zatímním řídícím učitelem obecné školy ve Hvožďanech od 6. 7. 1904 do 31. 8. 1906. Formulace zápisu z farní kroniky umožňuje domněnku, že varhánky (pozitiv) se nacházel v jeho soukromém vlastnictví. Výtvarné provedení varhanní skříně ovšem ukazuje na to, že nástroj pocházel z nějaké sakrální prostory.

[12] Martin Matouš (* 15. 7. 1879, Rudolfov, † 7. 8. 1926, Lužce), akademický malíř, absolvent tzv. beuronské školy v benediktinském klášteře Monte Cassino v Itálii, působící v Českých Budějovicích a Praze.

[13] Václav Matějka, tesař ve Věšíně čp. 91, pak chalupník tamtéž čp. 64 (* 6. 8. 1831, Věšín, † 11. 7. 1915, Věšín), od 8. 1. 1856 ženatý s Terezií Braunovou ze (Starého) Nepomuka čp. 20 (* 3. 6. 1832, Nepomuk, † 4. 5. 1924, Věšín).

[14] Johann Evangelist Klein (* 7. 8. 1823, Vídeň, † 8. 5. 1883, Benátky), rakouský malíř, hlavně vitráží, a vysokoškolský pedagog.

[15] Nakladatelství Friedricha Pusteta v Regensburgu (Řezno), specializující se na vědeckou literaturu, zejména v oblasti historie a teologie, též na bohoslužebné knihy. Bylo založeno roku 1822 a funguje dodnes.

[16] Otakar Nový (* 22. 3. 1876, Blatná, † 19. 11. 1938, Klatovy), v letech 1898–1915 kaplan ve Starém Rožmitále.

[17] Stanislav Turek (* 27. 10. 1893, Volyně, † 4. 1. 1942, Praha), v letech 1918–1927 kaplan a 1929–1932 farář ve Starém Rožmitále.

[18] František Roubík – viz poznámku 7.

[19] Porciunkule, též porcinkule, je tradiční pouť konaná vždy první srpnovou neděli v českých a moravských městech, jejichž historie je spjatá s řádem františkánů, popřípadě kapucínů. Jde rovněž o zlidovělé pojmenování pro svátek Panny Marie Andělské (2. 8.). Název je zkomoleninou italského místního jména Porzioncula v městě Assisi, kde stála kaplička pokládaná za místo vzniku františkánského řádu. Dnes se nachází uvnitř tamní baziliky Panny Marie Andělské.

[20] Jan Lukeš byl řídícím učitelem obecné školy ve Věšíně v letech 1906–1925. Na škole působil již od roku 1885. Srov. KOL. AUTORŮ. Blatensko a Březnicko: obraz poměrů přírodních, historických, místopisných, školských a národopisných. Blatná, 1915, s. 425. Věstník ministerstva školství a národní osvěty, roč. VII., č. 5, 15. 5. 1925, s. 100.

[21] Antonín Hejnic (* 25. 10. 1872, Višňová, † 12. 6. 1937, Rožmitál pod Třemšínem) byl do funkce řídícího učitele obecné škole ve Věšíně jmenován roku 1926 a vykonával již až do roku 1933, kdy odešel na odpočinek. Srov. Věstník ministerstva školství a národní osvěty, roč. VIII., č. 6, 15. 6. 1926, s. 144; roč. XV., č. 11, 15. 11. 1933, s. 405.